Klientka trpěla chronickým strachem ze selhání při své práci. Přestože jí její práce baví a naplňuje, nemůže si ji plně užívat. S každým dalším klientem se vplíží strach z toho, že tentokrát selže. Zeptala jsem se jí, zda už se to někdy v její praxi stalo? Ona bez delšího váhání odpovídá, že nikdy, že naopak, že má samé kladné reference od svých dřívějších klientů a že se vždy vše dařilo ke vší spokojenosti a právě proto si uvědomuje, že je ten strach neopodstatněný.
Zajímala jsem se tedy, co nejhoršího by se mohlo stát? Ona se zamyslela a odvětila, že by mohla odvést svou práci špatně, že má stále pocit, že jí neumí „dost dobře“. Klient by nemusel dostat to nejlepší, co požaduje a samozřejmě si i platí. Rozpovídala se o své práci a během chvíle bylo jasné, že její činnost není tipu, kdy se jen vykonávají předem naučené postupy. Vyžaduje také schopnosti a kvality, jako je dobrá komunikace, logické uvažování, argumentace, hledání souvislostí a nakonec správné rozhodování o výběru postupu. Tedy bez těchto dovedností, pouze s naučenými postupy, by výsledky práce byly mizivé. Shodly jsme se, že to jsou věci, které nelze přesně definovat, kdy je člověk umí podle nějakých měřítek, a že jsou z velké části ovlivněny vrozeným talentem.
Začaly jsme tedy ťukat pocity, které má nejvíce ve chvílích kdy přijímá novou objednávku a pak vždy před schůzkou s klientem. Všimla si, že na první schůzku nikdy nenabídne svůj první volný termín, ale podvědomě to odkládá na pozdější dni. Za každým strachem vždy existuje situace v minulosti, kdy jsme se cítili stejně, jako očekáváme, že se budeme cítit ve chvíli, kdy se začne dít to, čeho se bojíme. Pokud by taková situace – vzpomínka neexistovala, naše mysl by si neuměla představit, jaké to bude a tím pádem by neměla důvod se předem bát. Po oťukání dvou koleček na tento strach jsme tedy přešly k hledání příčiny.
Zeptala jsem se, kdy dříve v životě zažila situaci, že byla při nějaké činnosti neúspěšná i přes to, že se snažila, dělala něco, co jí bavilo a o čem si myslela, že jí to jde dobře. Vzpomněla si, že na základní škole dominovala ve slohu. Vybavilo se jí, jak její učitelka českého jazyka stojí před celou třídou a chválí její slohovou práci, že je nejlepší z celé třídy. Následně ale také přede všemi zhodnotila její gramatiku. Klientka byla v gramatice slabším žákem a učitelka tenkrát nedokázala oddělit oba předměty, přestože slohové práce jsou jiná schopnost, než gramatická cvičení, dostala klientka výslednou známku za tři. Takže přesto, že excelovala v jedné dovednosti, její slabina jí práci a výsledek úplně znehodnotila. Ostatní žáci, kteří uměli lépe gramatiku, měli nakonec lepší známku než ona i když sloh nijak nevynikal.
Oťukaly jsme všechny pocity z těchto vzpomínek (situace se opakovala několikrát během druhého stupně ZŠ). Nechaly jsme odejít všechna zklamání, pocity marné práce, ponížení před celou třídou, ztrátu naděje, že si známkou ze slohu vylepší celkový průměr v českém jazyce. Zeptala jsem se klientky, zda se někdy učila sloh? Odvětila, že určitě ne, že jí stačilo to, co si odnesla ze školních hodin, co vyposlechla z výkladu učitelky. Naopak gramatiku se musela doma učit a i přes to v ní byla slabá. Upozornila jsem jí na skutečnost, že pak tedy k jejím vynikajícím výsledkům ve slohových cvičeních musel přispívat hlavně její vrozený talent. Ukázala jsem jí pravou podobnost se současnou situací, kdy je i její současná práce převážně ovlivněna talentem a teprve pak jsou i přesně dané postupy. Vybavilo se jí, že mnoho chyb, které měla v těch slozích byly ze zbrklosti. Když psala, nechala se unést inspirací a zapomínala na čárky a háčky. Její strach je tedy z toho, že pokud se plně ponoří do toho co opravdu umí, hrozí, že udělá drobné chybičky, a v podvědomí věří tomu, že mohou mít hrubé následky (viz o dva stupně horší známka a nespokojenost učitelky).
Když jsme tuto vzpomínku úplně pročistily od všech nepříjemných emocí, cítila se v představě sjednávání nového klienta dobře. Hned druhý den se setkala s novým zákazníkem, který kladl takové otázky, ze kterých vyplývalo, že mé klientce a jejím kvalitám příliš nedůvěřuje. Cítila se u toho klidná a sebevědomě, až jí to samotnou překvapilo, projevila svou jistotu nad tím, že je ve svém oboru jednička a že si se zakázkou poradí. Když klient hradil úvodní konzultaci, dostala ke svému překvapení celkem vysoké dýško.
