Klientka za mnou přišla s probléme fobie z vody. Problém byl tak silný, že i při sprchování, když omylem cákla voda na její tvář, měla silné panické stavy. Ponořit se do vany, nebo se koupat v bazénu pro ni bylo naprosto nemyslitelné. Dalším zvláštním pocitem strachu, na které si v průběhu sezení vzpomněla, byl podivný strach sestoupit z vyššího schodu. Když měla udělat krok dolů třeba ze schůdku vlaku, ozýval se v ní nevysvětlitelný pocit sevření a paniky.
Chvíli nám dalo práci uvolnit ty nejsilnější pocity při představě že vstupuje do vody, ale nakonec se vynořila ta správná vzpomínka, kterou měla hluboko ukrytou a už si na ní vůbec nevzpomenula. Když se uvolní příliš silné pocity, podvědomí pak ochotněji vydá své tajemství.
Jako malá holčička uvěřila klamavé vodní hladině, která opticky přibližuje dno a tak vypadá voda mělčí než je. Vzpomněla si, jak ve chvíli, kdy nikdo nedával pozor, skočila do bazénu v místě, kde si myslela že stačí. Tehdy se málem utopila. Zůstal v ní obrovský strach o život, který se spouštěl při pohledu na vodní hladinu. Dokonce i ve chvíli, kdy se jí dostala voda nečekaně na tvář jí to připomnělo její boj o přežití. A proč se spouštěl i nepříjemný strach ve chvíli, kdy sestupovala ze schůdku? Její dětský rozum si tenkrát uložil informaci, že směrem dolů není dobré věřit vlastním očím jaká je to vzdálenost. Tenkrát, v té chvíli, kdy se to stalo, jí vlastně nikdo nevysvětlil jak je možné že viděla dno blíž, než bylo.
Všechny nepříjemné pocity z této vzpomínky se podařilo úplně uvolnit a klientka už neměla problém si představit že se koupe ve vaně, nebo v bazénu. Dokonce se mohla v představách i potápět pod hladinu. Následně si to vyzkoušela i doma a po fobii nebyla ani památka. Když jsem sní mluvila naposledy, řekla mi, že se v létě chodila koupat do bazénu, což si nikdy před tím nedovedla představit, že by bylo možné.
