Strach, který je nepřiměřený, nebo zbytečný, případně přerostl ve fobii.
Z veřejného projevu, ze zvířat, z pavouků, hadů, ze tmy, z uzavřených prostor, z velký prostor, z mnoha lidí, z vody, ze zubního lékaře, ze samoty, o někoho, řídit automobil, cestovat letadlem, ze selhání, ze smrti…a mnoho dalších.
Strach je způsob, jak nás naše podvědomí chrání před nepříjemnými zážitky. Je to způsob, jak nás nutí se předem vyvarovat některých situací, nebo jednání tím, že nás zachvátí pocity strachu. Samotný program funguje tak, že mysl na základě předchozích zkušeností a vložených informací v naší paměti vytvoří příběh o budoucím okamžiku, nebo události, vytvoří myšlenku „co by se mohlo stát“. Myšlenka se může projevit na vědomé úrovni jako představa, nebo může zůstat skrytá a napovrch, do vědomí, se proderou jen pocity z ní.
Vezměme si třeba strach ze zubního lékaře. Nikdo z nás se doopravdy nebojíme zubního lékaře. Když člověka takového povolání potkáme na ulici a nevíme, jakou prací se živí, nevyvolá v nás nic. Pravděpodobně v nás nevyvolá žádný špatný pocit ani osoba, o které to vědět budeme, pokud přímo s ní nemáme sami nepříjemnou zkušenost. Ale strach v nás vyvolá až pomyšlení, že lékaře navštívíme v jeho ordinaci za účelem našeho zdraví. Přesto tento strach není z návštěvy jako takové, ale z představ toho, co by se „mohlo odehrávat“. Příběh o tom, co by se mohlo dít, nám mysl vypráví jen pokud už máme samy nějakou nepříjemnou zkušenost, nebo nám někdo o takové zkušenosti vyprávěl způsobem, že jsme s ním „soucítili“, tedy vyprávěl kde, co se dělo, a například že to nesmírně bolelo-pokud jsme schopni si představit bolest, uložíme vyprávění jako důležitou in-formaci do naší paměti. Když se pak chystáme na ošetření, nebo preventivní prohlídku, naše mysl projde všechny tyto informace spojené se zubním lékařem, a buď máme už sami nějakou představu, třeba podle stavu našeho chrupu, co se bude odehrávat a jak nepříjemné to bude, nebo máme celkově pocit strachu, co z toho, o čem víme, že se u zubaře děje se asi přihodí nám. Pokud by jsme v paměti neměli k zubnímu lékaři a jeho činnosti žádné informace z minulosti, nikdy by jsme si nemohli nic představit a ani se tím pádem bát. Náš strach není tedy z události jako takové, ale z naší myšlenky o ní.
Fobie (chorobný bezdůvodný strach z… )
Fobie je sebezáchovný program podvědomí, který také vznikl v naší minulosti. Některé systémy hledají příčiny až v minulých životech, ale mnohdy jsou tyto neadekvátní strachy způsobeny našimi zážitky v útlém dětství, kdy ještě není rozvinuta analytická mysl a přijímali jsme naše zkušenosti a informace bez hodnocení toho, jaká byla situace doopravdy a v celkovém kontextu-děláme vlastní jednoduché závěry, které nemusejí odpovídat zkutečnosti, nevnímáme souvislosti v prostoru a čase. U fobie nedochází k proniknutí myšlenky „co by se mohlo stát“ do vědomí a proto nejsme schopni porozumět nepřiměřenému strachu z nám bezpečných podnětů a prostředí. Stejně tak do vědomí nevstupují vzpomínky, které jsou příčinami.
Je známý případ, kdy se u jedné ženy vyskytovala fobie z mrtvých ptáků. Ta žena nebyla ani schopná projít okolo mrtvého ptáka, jak ji ovládal nepřekonatelný děs, když se na mrtvolku podívala. Jednou dokonce musela zavolat svého manžela, aby odešel ze své práce a odstranil mrtvého ptáka z blízkosti jejich domu, protože byla svým strachem uvězněna doma a nemohla prostě jen tak odejít kam potřebovala. Terapeut pracující s regresí nalezl v její minulosti, že byla jako malá holčička u toho, jak někdo z rodiny zabíjel drůbež tak, že jí usekl hlavu. Jak je známo, takto zabití ptáci se ještě mnohdy, už bez hlavy, hýbají a pokud nejsou zrovna pevně drženy, mohou v posledních záškubech nervů i běhat nebo létat. Tehdy se stalo, že se bezhlavý pták uvolnil z rukou svého „kata“ a rozlétl se právě směrem k oné holčičce a jí to tehdy nesmírně vyděsilo. V paměti jí zůstala vzpomínka, že „mrtví ptáci útočí“ -tak si tehdy událost vysvětlila její mysl. Tuto událost z dětství už dávno zapomněla a proto její strach vypadal naprosto bezdůvodný a záhadný. Naše mysl má tendenci traumatické zážitky vytěsnit z vědomí a už se k nim raději nikdy nevracet. Zůstává jen sebezáchovný program, propojený se vzpomínkou a tím je strach a jeho příznaky v různé síle.
Faster EFT dokáže z takovýchto vzpomínek – příčin uvolnit tehdejší negativní emoce a pocity, a tím zrušit nežádoucí nepřiměřený program podvědomí, který nás ovládá v našem životě. Nedojde k úplné ztrátě zábran, jako bychom byli zase malými dětmi, ale zůstane adekvátní respekt s věcem a situacím již spojený s logickou myslí a správnými souvislostmi.
